Dino Zoff

Dino Zoff
V roce 1974
Osobní informace
Datum narození	28. února 1942 (82 let)
Místo narození	Mariano del Friuli Italské království Italské království
Výška	182 cm
Hmotnost	78 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový brankář (1961–1983) Fotbalový trenér (1986–2005)
Mládežnické kluby
1956–1961 Udinese
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1961–1963 1963–1967 1967–1972 1972–1983 Udinese Mantova Neapol Juventus 03800(-54) 1310(-111) 1430(-110) 3300(-226)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1963–1964 1968–1983 Itálie U21 Itálie 030(-2) 1120(-84)
Trenérská kariéra
Roky Klub 1986–1988 1988–1990 1990–1994 1997 1998–2000 2001 2005 Itálie (Olympijská) Juventus Lazio Lazio Itálie Lazio Fiorentina
Úspěchy
Mistrovství světa 1970 Itálie 1982 Itálie Mistrovství Evropy 1968 Itálie 2000 Itálie - trenér 1. italská fotbalová liga 1972/73 Juventus 1974/75 Juventus 1976/77 Juventus 1977/78 Juventus 1980/81 Juventus 1981/82 Juventus Pohár UEFA 1976/77 Juventus 1989/90 Juventus - trenér Pohár PMEZ 1972/73 Juventus 1982/83 Juventus Interkontinentální pohár 1973 Juventus
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dino Zoff (* 28. února 1942 Mariano del Friuli, Italské království) je bývalý italský fotbalový brankář a trenér. Celkem 20 sezon odchytal v nejvyšší lize ve čtyřech klubech. Získal šest titulů, všechna s Juventusem (1972/73, 1974/75, 1976/77, 1977/78, 1980/81, 1981/82) za které odehrál celkem 479 zápasů. Dále vyhrál dva Italské poháry (1978/79, 1982/83) jednou slavil vítězství v poháru UEFA (1976/77). Za reprezentaci nastoupil do čtyř turnajů MS (1970 - stříbro, 1974, 1978, 1982 - zlato) a také byl na dvou ME (1968 - zlato, 1980).

Je považován za jednoho z nejlepších brankářů v historii fotbalu.^[1] Po ukončení fotbalové kariéry se stal trenérem a dva roky vedl Bianconeri se kterými vyhrál Pohár UEFA 1989/90, což se stal prvním co to zvládl co by hráč i trenér.^[2] Vedl i reprezentaci Itálie se kterou na ME 2000 skončil na 2. místě.

Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.^[3] V anketě Zlatý míč, která hledala nejlepšího fotbalistu Evropy, se roku 1973 umístil na druhém místě.^[4] Figuruje na seznamu UEFA Jubilee 52 Golden Players.^[5][6] V letech 2012 a 2015 vstoupil do Italské síně slávy^[7] a také na chodník slávy Italského sportu.^[8]